Pobytové, rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina o.p.s. pomáhá těžce zrakově postiženým. Věnuje se především osobám, které o zrak přišly až v průběhu svého života a se svým hendikepem se tak musí vyrovnat ze dne na den. Byli zvyklí na běžné věci každodenního života, měli svá zaměstnání a rázem přišli o vše, na co byli zvyklí.
Středisko Dědina jim podává pomocnou ruku. Jeho ředitelce Marii Schifferové jsme položili pár otázek souvisejících s fungováním podobného projektu v České republice.
Firma propouští, starší pracovníci mají neklidné sny a každodenní obavu, zda právě za nimi nepřijde šéf a neřekne, už vás nepotřebujeme. Kdo je ale „starší“, to je dnes velmi relativní. Svatopluk Čech byl v tomto věku ctihodným kmetem, dnešní padesátníci běhají maratony, šplhají po horách a řídí obří firmy.
Téma firemních mateřských školek je stále více aktuální a to v souvislosti s podporou slaďování pracovního a osobního života. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas v minulém roce sliboval změny v legislativě a daňovém zatížení zaměstnavatelů. Změny, které se měly začít uskutečňovat od začátku roku 2008 zatím nepřišly, protože na konceptu se stále pracuje. Jedná se především o daňové zvýhodnění, které by zaměstnavatelům umožňovalo odečítat si náklady na provoz mateřské školky z daní, stejně tak jako příspěvky na péči o dítě, které poskytují zaměstnancům. O problematice vzniku firemní mateřské školky se dozvíte více z rozhovoru s ředitelkou pro rozvoj a strategické plánování společnosti Gender Studies, o.p.s. Lindou Sokačovou.
Kuchyně z dřevěného masivu, kulečníkový stůl, jídelna, která připomíná venkovskou hospůdku. To vše vytváří pracovní prostředí, kde mnohonárodní týmy softwarových vývojářů české pobočky společnosti Monster Technologies mohou naplnit motto firmy: "Work Hard, Play Hard, Party Hard!“. Monster Technologies se svými 250 zaměstnanci ze 35 zemí je příkladem multikulturní firmy v českém prostředí.
Zaměstnavatelé v poslední době vesměs skuhrají, že v Praze prostě není odkud brát zaměstnance. Pracovní úřady zase tvrdí, že ti, co v hlavním městě tvoří - ne armádu, ale nanejvýš tak pluk nezaměstnaných, jsou z velké většiny výtečníci, kteří vlastně zaměstnat nechtějí. A přece jsou i v tomto regionu lidi, kteří by pracovali rádi, ale na práci kvůli svým zdravotním nebo sociálním limitům obvykle nedosáhnou.
