AKTUALITY A ČLÁNKY

Dědina, středisko pro nevidomé

ředitelka sdružení Marie Schifferová Pobytové, rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina o.p.s. pomáhá těžce zrakově postiženým. Věnuje se především osobám, které o zrak přišly až v průběhu svého života a se svým hendikepem se tak musí vyrovnat ze dne na den. Byli zvyklí na běžné věci každodenního života, měli svá zaměstnání a rázem přišli o vše, na co byli zvyklí.

Středisko Dědina jim podává pomocnou ruku. Jeho ředitelce Marii Schifferové jsme položili pár otázek souvisejících s fungováním podobného projektu v České republice.

Jaké je, paní ředitelko, poslání vašeho střediska?

„Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina je jediné svého druhu v České republice. Funguje od roku 1995, nejprve jako odborné středisko Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR (SONS), od roku 2001 je samostatnou obecně prospěšnou společností. Středisko bylo vybudováno za přispění Ministerstva práce a sociálních věcí, Magistrátu hlavního města Prahy a holandské nadace Caze for Czech Republic. Je celostátní, pobytového charakteru, tudíž jeho služby jsou dostupné všem zrakově postiženým v naší republice. Cílem našeho snažení je, aby si maximální počet těžce zrakově postižených lidí udržel své zaměstnání. Proto se věnujeme programům zaměřeným na osoby v produktivním věku od 16 let.“

Kdo se může stát vaším klientem?

„Jsme tu pro ty, kteří přišli o své původní zaměstnání v důsledku ztráty nebo vážného poškození zraku v produktivním věku, pro lidi s dlouhodobým těžkým zrakovým postižením, kteří již pracovali, ale zaměstnání však ztratili a nyní se snaží nalézt nové. Ale jsme tu také pro mladistvé, těžce zrakově postižené od dětství, kteří chodili do speciální školy nebo učiliště, ale pak v regionu zaměstnání nenalezli, i pro zrakově postižené, kteří mají kombinovaný defekt, ale je předpoklad, že po rehabilitaci a zácviku na jednoduchou manuální činnost budou schopni samostatného života, až po lidi s progresivní zrakovou vadou, po úrazech, neurologických onemocněních apodobně.

Klient tedy přijde k vám a co se dějě dál?

U nás postupně přecházejí do programu pracovní rehabilitace, kde se docvičují další dovednosti, docházejí do dílen, tedy ne do ergoterapeutických dílen… A mají čas na hledání nejvhodnějšího pracovního zaměření a následně pracovního uplatnění.“

A jak probíhá zařazení vašeho klienta zpět do normálního života?

„S klientem vytipujeme rekvalifikační obor, klient se zaeviduje na svém úřadu práce – a může k nám začít docházet. Individuální přímá výuka je základ, využíváme specifické pomůcky usnadňující komunikaci. Každý rekvalifikační kurz ukončuje teoretická i praktická zkouška před komisí. Klient získá osvědčení a může požádat i o mezinárodní certifikát IES, který středisko získalo v roce 2005: rating BB – Kvalitní instituce na velmi dobré profesionální úrovni.

O co je největší zájem?

Jedním z nejžádanějších kurzů je masér, dále je to práce s PC, kurz telefonistů – specialistů call center a kurzy zaměřené na manuální činnosti – keramická, košíkářská a tkalcovská výroba. Ale i po ukončení rekvalifikace pomáhá středisko klientům nalézt konkrétní pracovní uplatnění, máme i absolventy, kteří si založili živnost… Na otevřeném pracovním trhu se volná místa hledají stále obtížně, ale dá se, část absolventů, zejména kombinovaně postižených, nastupuje do chráněných dílen. Někteří u nás ještě zůstávají pracovat na tzv. společensky účelných pracovních místech, která středisko vytváří ve spolupráci s úřady práce. Získávají zde manuální zručnost, zvyšuje se produktivita jejich práce a tudíž rozšiřují možnosti dalšího pracovního uplatnění.“

Má Vaše středisko nějaké zkušenosti s evropskými projekty?

„Od roku 2004 se jako partner zúčastňujeme dvou projektů Evropské unie. Projekt EQUAL, jehož hlavním příjemcem byla SONS ČR, se týkal zvýšení zaměstnanosti zrakově postižených. Druhý projekt EU byl zacílen na vypracování Vzdělávacího programu pro edukačně-rehabilitační pracovníky tyflopedického typu. Příjemcem této dotace byla Vysoká škola Jana Amose Komenského prostřednictvím JPD 3. Co je ale hlavní – za 13 let od zahájení činnosti prošlo zařízením několik set klientů a každý z nich na cestě k samostatnosti ušel takový kus cesty, který mu umožnil jeho zdravotní stav a osobnostní vlastnosti. A to je fajn pocit.“

Autor: Helena Matasová

Chcete odkaz na tento článek a jeho abstrakt někomu poslat e-mailem? Vypište své jméno a mail adresáta.

Vaše jméno:
E-mail adresáta:
 

ANKETA

 
 
NAVRCHOLU.cz
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky